Haku Nikdo - kapitola 1. - Sněžný anděl
„Né, prosím! Nedělej to!“ Haku se krčil v rohu místnosti za rozbitou vázou, kterou po něm hodil vlastní otec. „Proč mě chceš zabít? Co jsem provedl?“ Vzlykal chlapec a rukama si otíral pramínek krve z čela, který mu způsobil střep. Vysoký muž tyčící se nad ním s dýkou v ruce a slzami v očích jen zakroutil hlavou. „Odpust mi, maličký.“ Zašeptal a prudce seknul dýkou proti dítěti. Hakovi se zatočil před očima celý svět. Netušil, co se děje. Před očima viděl jen krev a led.
„Néééé!“ Haku se vyděšeně posadil na kus bedny, která ho chránila před nejhorší zimou, a těžce oddechoval. Černé vlasy měl celé osypané čerstvě napadaným sněhem a bledé tváře popraskané od štiplavého mrazu. Už to bylo několik týdnů, co byl donucen opustit svůj zničený domov. Od té doby se toulal zimní krajinou, živil se odpadky a přespával v opuštěných špinavých ulicích některých vesnic. Otrhané šaty místy potříštěné krví ještě z nedávné události zaručeně zastrašovaly většinu obyvatel. Ve svých sedmi letech se ocitl úplně sám, bez domova, přátel, rodičů a na pokraji svých sil. Nikdo nebyl ochotný raněnému chlapci poskytnout pomoc. Nikdo při pohledu na něj nenalezl ve svém srdci soucit. Nikdo až na jednoho zvláštního muže, kterého Haku potkal před několika hodinami. Procházel právě bránou do vesnice, když chlapce spatřil a na okamžik se u něj zastavil pohledem. Jakoby v těch velkých hnědých očích nalezl něco, co se mu zamlouvalo. Jako by v tu chvíli nad něčím uvažoval.
„Znovu se vidíme, chlapče.“ Haku sebou polekaně trhl a vzhlédl za hlasem. Pár centimetrů nad ním se skláněl černovlasý muž s obvázaným obličejem, chladnýma očima a obrovskou zbraní na zádech. Byl to ten samý muž, kterého viděl u brány. „Musel jsem si tady něco zařídit, ale šlo to těžce. Potřeboval bych do budoucna malou pomoc, co říkáš?“ Haku překvapením pootevřel ústa. „Nabízíte mi, že mohu jít s vámi?“ Zeptal se nesměle. Muž chvíli mlčel. „Jak se jmenuješ, dítě?“ „Haku.“ „A jsi ochoten, udělat vše, co ti nařídím?“ „Ano, pane.“ Přikývl okamžitě. „Tak pojď se mnou.“ Kývl na chlapce hlavou a otočil se k odchodu. Haku se šťastně rozběhl za ním.