Chlapec, který přežil - kapitola 1. - Pád do temnoty
„Cože?“ Nesl se mohutný hlas Konohou. Sarutobi, třetí hokage, kterému se také říkalo Sandaime, seděl ve své pracovně otočený k oknu a sledoval vycházející slunce nad hradbami vesnice. Na tváři měl starostlivý výraz, když se obrátil na skupinu Jouninů, mezi kterými stál i Kakashi. „Říkáte, že Sasuke Uchiha utekl?“ „Když jsme dorazili na místo, našli jsme tam jen mrtvoly, ale Sasuke mezi nimi nebyl. Hledali jsme ho i v okolí, ale neúspěšně. Zřejmě ze šoku někam zmizel.“ Sdělil jeden z Jouninů. „Měli bychom ho rychle najít. Jestli utekl z vesnice, může být v nebezpečí. Koneckonců nevíme, proč ho Itachi Uchiha nechal naživu a zda si to ještě nerozmyslí, když mu pomstychtivý bratříček překříží cestu.“ Předstoupil naléhavě Kakashi k Saritobiho stolu a naklonil se, aby ho ostatní neslyšeli. „Pane, možná by bylo lepší, kdybych ho hledal jen já sám. Může být agresivní a neměli bychom ho vyděsit.“ Sandaime uznale přikývl a mávl k ostatním rukou ke znamení, že mohou odejít. Jouninové se uklonili a zmizeli za rouškou dýmu. „Dobře tedy, tohle bude tvá tajná mise Kakashi. Pusť se do ní co nejdříve.“ Kakashi se také uklonil a rozplynul se stejně jako ostatní.
Malý Sasuke Uchiha se zatím bezcílně potuloval ulicemi vesnice. Černé vlasy měl vlhké, bledou tvář ušmudlanou a oblečení místy potříštěné krví. Lidé se mu vyhýbali a on se vyhýbal jim. Poprvé za celý svůj život se ocitl úplně sám. Už nebyla žádná osoba, která by ho milovala a na které by Sasukemu záleželo. Hlavu i srdce mu zaplnila bolest, strach a smutek, ale také nenávist, pomsta a samota. Vše se upínalo na jeho staršího bratra Itachiho. On byl teď jeho hlavní cíl, a Sasuke si začal pomalu uvědomovat, že slzami ničeho nedosáhne. Jediná věc, která by mu dokázala pomoct, která by dokázala ochránit nejbližší, jediná věc, na které mu záleželo, byla síla. Síla a moc, se pomstít bratrovi za to, že mu zničil život a již tak mladého ho uvrhl do temnoty, kterou vyvolávala samota a bolest ze ztráty.
Sasuke už nemohl dál. Začaly se mu vracet bolestivé vzpomínky na mangekyou sharingan, když mu Itachi ukazoval vraždu jejich rodičů, známých a celého klanu. Rozklepané nohy ho sotva držely, až nakonec vyčerpáním povolily a Sasuke se zhroutil za cestu do dlouhé trávy.
Dlouho mu trvalo, než si uvědomil, že ho někdo nese. Namáhavě otevřel oči a spatřil nad sebou tvář zahalenou v černé masce. Muž k chlapci sklopil zrak a upřímně se na něj usmál, i když nečekal, že by Sasuke odpověděl také tak vlídně. A měl pravdu. Sasuke se začal všemožně kroutit, kopat a dokonce se pokusil plivat oheň. Kakashi ho jen taktak zastavil a překvapivě na chlapce pohlédl. Neměl ani tušení, že by někdo tak mladý dokázal tak složitou techniku. „Jen klid, Sasuke, odnesu tě do nemocnice, aby tě pro jistotu prohlédli.“ Řekl a Sasuke pocítil příval nové únavy. Kakashi musel použít jednu ze svých mistrovských technik, neboť Sasuke během pár vteřin znovu tvrdě usnul.
Sasuke ucítil, jak leží na něčem teplém a měkkém. Bylo mu příjemně, ale cosi hluboko v jeho mysli se snažilo prorazit led tvořený z uklidňujících látek a vyplavat na povrch. Sasuke si nemohl vzpomenout, co se stalo za poslední dva dny. Věděl jen, že kdyby ochraňující led povolil, bolest by ovládla celé jeho tělo.
Pomalu otevřel oči a rozhlédl se. Ležel v pokoji zatemněném šedými závěsy. U postele s bílými prostěradly stál malý noční stolek s vázou fialovo – modrých květin, u dveří v rohu místnosti se tyčila až ke stropu dřevěná skříň a podlahu místy pokrýval namodralý koberec, na kterém leželo několik plyšových hraček, autíček a košíků se sladkostmi. Až nakonec si chlapec všiml nenápadné postavy v masce, která splývala se stínem skříně. Pokusil se vstát, ale postava muže se šedými vlasy a čelenkou se znakem Konohy ho rychle zarazila. „Neměl bys ještě vstávat. Máš v sobě dost prášků na spaní a můžeš být zmatený.“ Sasuke se posadil na posteli a zády se opřel o zeď. „Kdo jste?“ Zeptal se a upřel na muže své velké černé oči. „Jmenuji se Kakashi a budu teď něco jako tvoje náhradní rodina.“ V tu chvíli temnota v mysli dosáhla svého cíle a ostře prorazila led. Sasukeho zasáhla jako vražená dýka do srdce. Chlapec se předklonil a snažil se popadnout dech. V uších mu zalehlo a přes oči plné slz velkých jako hrachy mohl sledovat, jak Kakashi prudce vyskočil na nohy a provedl složitou ruční techniku. O pár vteřin později už byla zatemněná místnost plná lékařských ninjů. Jeden z nich držel v rukou sklenici vody, do které hodil šumivý prášek a přiložil ji Sasukemu k ústům. Sasuke je instinktivně otevřel a vypil obsah sklenice. Znovu ho začala pohlcovat únava, ale on se bránil. Položil se na postel a dělal, že spí. Když šumivý prášek zapůsobil a on mohl zase vnímat, uslyšel tiché hlasy. Šeptaly, ale už jich nebylo tolik, jako předtím. V místnosti zůstali nanejvýš tři osoby, z nichž jeden hlas patřil právě Kakashimu. „Tohle bude problém.“ Oznamoval právě někomu. „Dostane se z toho.“ Potvrdil lékař, i když nezněl příliš přesvědčivě. „Měli bychom jít ven. Kdyby se vzbudil, mohl by dostat znovu šok.“ Sasuke počkal, dokud kroky na chodbě neustaly. Jakmile se tak stalo, vyskočil z postele a bosýma nohama se vyškrábal oknem ven.